Podlahové vytápění je v současnosti u novostaveb nejoblíbenější typ vytápění, o jeho ekonomických i praktických výhodách asi nemá smysl polemizovat. V tomto článku se zaměřím na srovnání podlahových materiálů pro podlahové vytápění vhodných.
Tepelná propustnost podlahových materiálů není vždy rozhodující
Většina odborných článků na téma podlahového vytápění a výběru podlahoviny řeší tepelnou propustnost materiálů a ty mezi sebou porovnává. Tepelná propustnost ale není ve většině případů pro volbu materiálu pro podlahové krytiny na podlahové vytápění tím rozhodujícím kritériem.
Z pohledu tepelné propustnosti nejvhodnější krytinou je dlažba. V objektech s velkou tepelnou ztrátou a výsledným vysokým měrným výkonem na m2, je dlažba základní návrhovou variantou, ovšem u nízkoenergetických staveb je měrný výkon v rozsahu 20 – 80W/m2 a v takovém případě je dostačující propustnost většiny podlahovin určených pro podlahové vytápění výrobcem. Proto je nutné vycházet při návrhu vytápění ze skutečných tepelných ztrát a výsledného požadavku na výkon topné plochy.
Orientační doporučené limity pro maximální topný výkon dle typu podlahoviny:
- 160 W/m2 – keramické dlažby
- 100 W/m2 – vinylové podlahy celoplošně lepené, linoleum, klasické PVC v metráži
- 80 W/m2 – celovinylové plovoucí podlahy*, laminátové podlahy, vinylové podlahy na HDF nosičích
- 60 W/m2 – dřevěné plovoucí podlahy
* platí pro celovinylové plovoucí podlahy BUKOMA s tloušťkou rigidního jádra 5 mm. U nižších tlouštěk a méně kvalitních celovinylových podlah nemusí spoje při teplotních změnách vydržet.
Je velmi důležité držet teplotu povrchu podkladu pod podlahovou krytinou v limitu do 27°C. Tento limit se dodržuje z hygienických důvodů, navíc jsou na to konstruovány téměř všechny podlahové krytiny. U elektrických podlahových topných systémů k udržení tohoto limitu slouží podlahová čidla; u teplovodních podlahových systému je nutné omezit teplotu na vstupu na cca 35 – 45°C. V případě, že se tento limit nedodrží, pro většinu podlahových materiálů hrozí trvalé poškození.
Příjemnost na dotek je velmi důležitá
Pro nízkoenergetické stavby je mnohem důležitější parametr pro výběr podlahoviny příjemnost na dotek, popřípadě schopnost materiálu udržet v sobě akumulované teplo. Tento parametr je důležitý i při vypnutém podlahovém vytápění, ve střední Evropě naštěstí celoročně topit nemusíme.
Výčet podlahových materiálu vhodných k podlahovému vytápění subjektivně seřazen dle příjemnosti na dotek:
1. Masivní dřevěné podlahy / Celovinylové plovoucí podlahy
2. Vinylové podlahy na HDF nosiči a kompozitních materiálech
3. Celovinylové podlahy celoplošně lepené
4. Marmoleum / PVC v metráži
5. Laminátové plovoucí podlahy
6. Keramická dlažba
V tomto parametru to naopak keramická dlažba projíždí na celé čáře, sice se rychle ohřeje, ale taky rychle vychládne. Přijdou-li pak měsíce, kdy se topit zrovna nemusí, keramická dlažba na dotek příjemná není – prostě studí. O trošku lépe je na tom plovoucí laminátová podlaha, nicméně jen o trošku. Teplo v sobě také neudrží a navíc při chůzi často nepříjemně duní.
Celovinylové podlahy celoplošně lepené jsou na tom o poznání lépe, přesto ale díky své celkové tloušťce 2 nebo 2,5 mm velmi kopírují teplotu podkladu – tedy zpravidla anhydritu nebo jiné betonové mazaniny. Při vypnutém podlahovém topení taky bohužel k těm nejpříjemnějším materiálům nepatří.
Vinylové podlahy na HDF nosičích v sobě mají základní materiál laminátových plovoucích podlah, proto se některými svými vlastnostmi laminátovým podlahám dost blíží, oproti celovinylovým plovoucím podlahám jsou v komfortu pro uživatele podstatné rozdíly. Dále se na trhu neustále objevují nové podlahové materiály se zaklikávacím systémem, jejichž prodejci často hlásají, že se jedná o novou generaci vinylových podlah. Většinou se po čase ukáže, že to až tak úplně nebyla pravda a tyto materiály z trhu mizí skoro tak rychle, jak se objevují. Bývají to různé kompozitní materiály se zaklikávacím systémem, které mají s vinylem často společnou pouze horní pochůzí vrstvu. Často však platí, že za novinku je třeba si připlatit.
Celovinylové plovoucí podlahy jsou na dotek i při vypnutém podlahovém topení příjemné, oproti dalším materiálům z předešlých řádků je rozdíl hodně znatelný. Preferujete-li doma celoroční pohodlí s bosýma nohama bez přezůvek, doporučuji.
U masivních dřevěných podlah hodně závisí na zrovna zvoleném druhu dřeva a povrchové úpravě. Některé druhy jsou příjemnější více, jiné méně. Všeobecně je důležité také posoudit i další parametry jako snadnost údržby a odolnost, v neposlední řadě pak i ekonomické hledisko. Po započtení všech vstupních nákladů (pořizovací cena materiálu, náklady na pokládku, údržba, lakování) bohužel dřevo vychází jako jeden z nejdražších materiálů.
Další rozhodující parametry
Do výběru podlahové krytiny s podlahovým vytápěním pak samozřejmě vstupují mimo estetického hlediska i další důležité vlastnosti:
- Snadnost údržby
- Odolnost proti oděru
- Odolnost proti vlhkosti
- Kročejový / zvukový útlum
- Trvanlivost
- Zdravotní nezávadnost
- Barevná stálost
- Náklady na údržbu
- Pořizovací cena
- Náklady na instalaci / pokládku včetně přípravy podkladu
I v těchto dalších důležitých vlastnostech figurují celovinylové plovoucí podlahy na předních místech pomyslných žebříčků. Z ekonomického hlediska je dobré spočítat všechny náklady z dlouhodobého pohledu. Pořízení levných laminátových plovoucích podlah může na první pohled vypadat nejlevněji, když si ale spočítáte, že se pak tyto podlahy musí každých pár let měnit, je jasné, že to není zrovna výhodná investice.
Autor článku: J. Žabenský
Podívejte se i na další články v našem blogu o podlahách.
Pokud se Vám náš článek líbí, pomozte nám prosím zvýšit jeho dosah sdílením na sociálních sítích.